Můj vlastní kazisvět
Znáte ten pocit, když něco moc chcete a jste schopni pro to udělat cokoli, ale raději se držíte dál, jelikož se bojíte neúspěchu? Tohle přesně je můj případ.
Kdykoli, když hrozí neúspěch, se stáhnu. Když se učitel ve škole na něco zeptá, ačkoli vím odpověď, nic neřeknu. Vždy je tam malé procento, můžu se přeřeknout, můžu se splést, může se stát cokoli.
Kdykoli se mi líbí nějaký kluk, než se vůbec o něco pokusím, představím si všemožné scénáře odmítnutí a veřejné potupy a nakonec jej nechám jen ve svých snech.
Všechno si připravím tak, že to nemá jedinou mezeru, jediný problém, jediný zádrhel, je to perfektní. Pak se ale objeví mé já, které tohle všechno popře. Mé já, které tu mezeru, ten problém, onen zádrhel vytvoří a tak dlouho do něj rýpe, až celý plán zničí. Všechno spadne jako domino. Postupně vše zmizí a já zase jen sním.